Je to moc drahé….

Související obrázekKdyž jsem byla dítě, neměla jsem moc pojem o tom, co kolik stojí, a co je drahé, či levné. Byla jsem v tomhle stoprocentně odkázaná na dospělé a jejich posudek. Protože jsem tak nějak věděla, že peníze nerostou na stromech, chápala jsem, že jich nemáme neomezené množství a tudíž jsou věci, které si prostě nemůžeme dovolit.
Jenže, dneska, když se ohlédnu zpátky, dojde mi, že v některých věcech ke mně nebyla matka fér. Ono těch věcí v závěru bylo mnohem víc, ale tyhle jsou neškodné, a čím neškodnější jsou, tím víc mě mrzí. Milovala jsem třeba takové ty svítící tyčinky z poutí – chemické světlo. Zlomíte skleněnou ampuli v plastové tyčince a voilá – světlo. Můj mozeček nechápal, jak to, že to svítí bez baterek a prostě to chtěl. Ale ne, je to příliš drahé. Jednou či dvakrát se babička nemohla dívat na to bezhlavé šetření (a to ani netušila, jak matka propíjela ušetřené prostředky) a koupila mi to.
O to víc mě pak mrzelo, když jsem viděla někde znovu a matka se zase zabejčila. Dneska už vím, že to tak strašně drahé být nemohlo, když tuba s deseti kusy stojí bratru pětadvacet kaček. Přiznám se, že dneska jako dospělá si jich pár čas od času koupím, jenom proto, abych je měla.

U takovýchhle „zbytečností“ se dá ještě pochopit, že mi je matka odpírala, ale podobně omezené u nás byly i potraviny. Nekupoval se tvrdý sýr, ani obyčejný eidam, vajíčka byla na příděl…. Je to moc drahé. Odnesla jsem si z toho, že nesnáším tavené sýry a vajíčka můžu žrát po platech. A když už náhodou něco dobrého v lednici přibylo, zůstalo to tam, dokud se to nezkazilo. Když jsem párkrát udělala tu strašlivou věc, že jsem to snědla, aby to nepodlehlo zkáze, byla jsem ta nejhorší. Jak jsem to mohla sníst, když to stálo tolik peněz??? Nakonec matka opatřila lednici zámkem, což se projevilo jako největší problém v dobách, kdy už pila, že nevěděla o světě. Nebýt maminky mého kamaráda (později přítele), tak bych nevěděla, co to je teplý oběd. I tak jsem si díky nepravidelné stravě zadělala na slušnou obezitu a nikdy se nenaučila jíst pořádně. Prostě mám teď tendence si vynahrazovat to, co nebylo.

Za jídlo a zbytečnosti jsem schopná utratit dost peněz, protože když něco opravdu chci, je jedno, že je to drahé. Bude to bolet maximálně měsíc… do příští výplaty.

4 komentáře u „Je to moc drahé….

  1. To mi připomnělo moji spolužačku a kolegyňku ze čtyř dětí, jak si poté, co začala vydělávat kupovala různé ty drahé trvanlivé salámy, obalené v pepři nebo parmazánu – chtěla to všechno ochutnat, užít toho, protože doma se muselo šetřit. Naprosto chápu tvoji potřebu udělat si radost a vynahradit si to alespoň trochu za to dětství.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *