Konečně jsem se dočkala

Dnes, po více jak deseti letech tužeb jsem se stala majitelkou svého prvního tetování. Během prvního manželství mi bylo překážkou to, že jsme neměli peníze ani na jídlo, natož na nějaké výstřelky a po rozvodu byl problém nesouhlas dalšího chlapa. Když ale viděl, že se nenechám přesvědčit a zabejčila jsem se, že prostě jo, ustoupil, chudák. Dlouho jsem koukala na různé návrhy na FB, četla příspěvky tatérů i tetovaných, když se najednou objevil post od mladé dívky z obce u Prahy, že začíná a hledá někoho, kdo nastaví kůži.

Ráda dám šanci začínajícímu člověku a musím říct, že mě její návrh nadchnul. Když jsem pak zjistila i cenu (lidovou) tak jsem věděla, že to bude jeden z mých dárků k narozkám. Termín měla buď na dnes, nebo až koncem měsíce. Nějak mi seplo a prakticky ze dne na den jsem se domluvila, že se přijedu nechat tetovat. Večer (no, vlastně nad ránem) jsem usínala a střídavě jsem se těšila a děsila. Zavřela jsem oči, otevřela a než jsem se probrala, byla hodina H a já seděla v útulném bytě, nohu na židli a povídala si s Terkou, zatímco ona už jela první linky na mojí noze, konkrétně na lýtku.

Bála jsem se, že to bude horší bolest, ale ze všeho nejvíc mi to připomínalo elektrickou depilaci. Když se dostala na zadní část lýtka, bylo to už docela nepříjemné, ale pořád lepší a snesitelnější, než když mi na kosmetice vymačkávala Jiřinka póry na ksichtě. To slzy tekly proudem. U tohohle se dalo normálně povídat, čekovat mobil a ještě hladit báječného 3/4 borderáka Apolla, který tam byl taky doma. U povídání utekly dvě hodiny jako voda, jen ve chvílích, kdy už to bolelo víc (zejména tečkování vzadu na lýtku) jsem toho moc nenamluvila. Výsledek za to ale rozhodně stojí. Začínající totiž často vůbec neznamená špatný, a naopak i ten kdo vám tvrdí, že tetuje šest let, vám udělá horší kérku, než v kriminále. Teď už jen musím čekat, až se to zahojí.

Od listopadu pak Terku budu moct najít přímo v salonu, a už tak nějak vím, že to není poslední obrázek, který od ní na svém těle mám. Říká se, že závislost vzniká s prvním proniknutím jehly pod kůži, a platí to nejen u heroinu, ale i u tetování. Nakonec i ta bolest mi v ledasčem pomohla. Nějak přebila veškeré mé vnitřní stesky a strachy a najednou mi bylo fakt dobře. Žádné myšlenky na strašáka v podobě diagnózy CHOPN, kterou jsem se před časem dozvěděla, na starosti, jestli mi v práci prodlouží smlouvu, ani na to, jestli má cenu se snažit udržovat na živu vztah, když se evidentně snažím jen já. Prostě nic. Jen já, Terka a smečka vlků na lýtku.

11 komentářů u „Konečně jsem se dočkala

  1. Pěkné tetování, vážně se povedlo. :-) Mám to podobně – také dlouho toužím po tetování, jenže jsem žila v přesvědčení, že ho nemám kam dát – rozuměj, tam, kam jsem ho chtěla, mám samá znaménka. A přibývají.

  2. CHOPN má i máma, od narození a nemá použitelné už 3/4 jedné plíce zhruba od 18 let. Říkali, že do 32 umře, ale je jí 57, kouří a furt žije. Měla možnost jít na operaci, ale odmítla to. To jen k té nemoci.

  3. Máš fajn tetování, jinak tetování je opravdu mor.  Dáš si jedno a pak si dáš další a další a další. Prostě jedno nestačí :D

  4. Také znám jednoho kluka tatera, je stejně starý jako já (19) a udělal spolužákovi hezké tetování, bez chyb. 🙂 To tvoje je parádní, ty tečky okolo tomu dodávají svoje kouzlo. 🙂

  5. Čauky, zrovna tvůj článek jsem si screenovala na mobilu, jelikož jsem hledala tenhle článek, tak konečně mám čas si ho přečíst, jelikož chic už taky první kérku. A jsem posera ale věřím tomu, že to tak nebolí,  každopádně díky za komentář na blogu, už jsem ti tam napsala odpověď.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *