Nejsem fotograf aneb příliš nafouknuté bubliny

Často se setkávám s dotazem, jestli, když jsem tak zakousla do toho focení, mám fotografickou stránku na Facebooku. Říkám, že nemám, že nejsem fotograf. Mám jen stránku, kde prezentuji svoje pokusy o umění cvaknout spouští v tom správném okamžiku a na správném místě. Ale nejsem fotograf, ač fotoaparát je mým druhým tělem a objektiv okem. Rozhodla jsem se prasknout tu barevnou bublinu, kterou okolo sebe vytvoří spousta těch, kterým se dostane do ruky lepší foťák a hned mají stránku Jméno Přímení fotograf či photography a zeď často plnou nic neříkajících cvaků nesplňujících ani nároky na technickou kvalitu a základy kompozice, zlatého řezu etc.
Je to škoda, protože pak znám spoustu lidí, kteří fotostránku nemají, neprezentují se jako fotografové a zvládnou vyfotit pěkné fotky i levným mobilem. Jedním z nich je jeden z mých nej kamarádů, který mě vlastně k focení dostal, když jsem zjistila, že fotí, používal nějaký prastarý SonyEricson. Podle mě totiž není důležité mít drahý stroj a velké ambice na skvěle placený džob svatebního a portrétního fotografa, kterých je trh přesycen a najít mezi nimi opravdu dobrého není nic jednoduchého. Navíc když dneska lidi myslí spíš peněženkou, není divu, že je velký zájem o levné rádoby fotografy, kteří to za mrzký peníz nafotí, jedno je jak. Důležité je mít „oko“, jak říkávám. Vidět kolem sebe to zajímavé ve všednosti. Vzít si hezkou modelku a nafotit jí portrét s rozostřeným pozadím zvládne dneska už i amatér s lepším fotomobilem. Kouká se na to hezky, ale nějak mi v tom chybí ta neviděná krása. Není problém, aby vypadalo hezky na fotce to, co už hezké je, ale to, co se třeba lidem na první pohled vůbec nemusí líbit.

 

Já vzala špendlík, praskla tu nabubřelou bublinu světa fotografů, která je zevnitř průhledná a z vnějšku duhová. Koukám se na cizí bubliny, hledám v nich mozaiky a ty zachycuji. Nejsem fotograf. Nedokážu fotit manuálním objektivem tak, aby to vypadalo, jak já chci a co znamená clonové číslo a jak přesně se počítá vím přesně týden. Kdybych měla ručně nastavovat poměr iso : čas : clona, tak asi nevyfotím nikdy nic.

Umím akorát vzít do ruky kouzelnou mašinku na obrázky a ukázat jí, co má zachytit. Nejsem fotograf, jsem jenom takovej pankáč…

Ale baví mě to.

7 komentářů u „Nejsem fotograf aneb příliš nafouknuté bubliny

  1. Já miluji focení a mám fotografickou stránku. Říkám si fotograf amatér – bez zrcadlovky :-D Myslím že na to, že můj foťák není zase tolik kvalitní, fotím hezky, ale fotograf rozhodně nejsem a zatím ani neplánuji, že bych se do něčeho takového hrnula profesionálně, to už potom ztrácí smysl, když je to povinné.

  2. Přesně tak, většina takových stránek ani nestojí za kliknutí myší… Samozřejmě je pěkné, že je něco takového baví, ale takových tuctových stránek je opravdu přehršel, až to člověka nebaví. Snad nikoho neurazím :D , nemyslím to vůbec zle, možná někdy stačí jen míň zveřejňovat a víc fotit :-)

  3. "Moje dvorní fotografka" koček právě o focení píše do časopisu Kočičí planeta. Lkdyž to pak čtu, divím se,ze si lidé,co mají lepší zrcadlovku,dovolí o sobě tvrdit, jak jsou dobří. Pro mne to je magie 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *