Letošek je rokem extrémů a splněných přání. Kromě kérky jsem si minulý měsíc zaplatila zatím nejadrenalinovějšíí zážitek, seskok bungee z nejvyššího mostu v ČR, v Chomutově, z dálničního mostu Hačka. Docela jsem se bavila. Celé mé okolí bylo vyděšené – ségra mi psala, ať na sebe dávám pozor, moje „adoptivní“ mamka z toho měla šok a já… já se nehorázně těšila. Nepřipouštěla jsem si jediné smítko rizika či pochyb. Než jsem se za ten měsíc od objednávky mohla zamyslet, stála jsem za zábradlím, ruce předpažené a jenom z dálky jsem slyšela „Tři, dva, jedna, JUMP!“Odraz a pak několik chvil naprosto volného pádu pozadu, zpomalení a prudký návrat pod „oblouk“ mostu, překlopení a další sešup, tentokrát po hlavě. Když koukám na video, zjišťuju, že to trvalo mžiky, ale když tam jste, každá vteřina má tak minutu. Všechno je zpomalené a co se stalo, si uvědomíte, až když už se v klidu dohoupáváte nad údolím a užíváte si výhled. Pak mi hodili lano, vytáhli mě zpátky, odměnili certifikátem a já se stala oficiálním cvokem. Tedy, ne, že bych jím nebyla už dávno.
Pořád ještě vstřebávám zážitky, a když zavřu oči, vidím, jak se mi vzdalují instruktoři a srdce mi buší někde v hrudi ze strachu z pádu do neznáma. Ráda se bojím bezpečně 🙂
Perfektní bylo, když mi Péťa vyprávěl a posléze i pustil ze svého záznamu rozhovor s paní, která také byla na stanovišti pro doprovod a natáčející. Byla totiž celá udivená, že přede mnou všichni vřískali jak na lesy a já nic, ticho 🙂 Nějak nemám potřebu se zvukově projevovat, když se mi něco líbí (občas je to ke škodě, vím). A vůbec… mrkněte na video, doplněné o písničku, která mě kdysi dávno motivovala k tomu, si skočit…
No ty kráso … No.. Tohle asi není nic pro mne, ale když to tak piposuješ, zní to hrozně cool
Ale jako, waaw 🙂
Vzpomínám si, že předešlí devátáci dali svýmu 40letému učiteli tandemový seskok. A my se na začátku roku pak ptali naši třídní, která byla výrazně starší, jestli by do toho šla. A ona: Seskok padákem? Nikdy! A jeden spolužák potichu: A bez padáku?
Páni, obdivuji tě :). V adrenalinových zážitcích si moc neholduji, když jsem ve stresu i z každodenních činností
. Ale vypadá, že tě to moc bavilo, a to je hlavní :).
[4]: Jasný, málokdy mluvím do větru
gratuluji. omlouvám se, nedokoukala jsem vido, protože jsem z něj měla nepřekonatelný závratě…který mám už když si stoupnu na špičky….ale chápu, já objevila trampolinové centrum Jump park a skákala jsem tam tak, než jsem se ani nemohla nadechnout…protože se mi tak hrozně líbil ten půlvteřinový pocit letu 🙂
Hej, mám podobný zážitek. Na adapťáku jsme skákali takhle obdobně ze srázu. Prostě všichni řvali a když došlo na mě, tak skok a ticho.