Suicidní snění aneb nejzákladnější právo

Výsledek obrázku pro suicidePřed časem mi napsal kamarád, že má v dohledné době v plánu ukončit svoje pozemské bytí. Chtěl si ještě uspořádat pár věcí a pak teprve se zabít. Ještě k tomu nedošlo, ale věřím, že dříve nebo později se mu to povede. Nepovedených pokusů za sebou pár má, a jednou to vyjít musí. Vymámila jsem z něho pár písniček, u kterých na něj budu moct vzpomínat ale ani půlslovem jsem se nesnažila mu jeho záměr vymlouvat. Proč? Protože právo na sebevraždu beru jako nejzákladnější.

Člověk má několik práv a povinností, které ale s Listinou základních práv a svobod absolutně nesouvisí. Jako první má povinnost se narodit. Nikdo se ho neptá, jestli vůbec chce a zda do téhle rodiny. Má právo žít a povinnost zemřít. Ale k této povinnosti se ještě pojí právo zvolit si kdy. Nechci tu být? Ok, můžete mě přesvědčovat, argumentovat ale stejně nemáte sebemenší šanci mi v tom zabránit. Kdo to chce, opravdu to udělá a čím více to chce, tím definitivnější zvolí způsob. Například Iveta Bartošová, která zvolila naprostou tutovku – skok pod vlak.

Vždycky byly nějaké síly, nebo řekněme mocnosti, které se snažily lidem tohle právo vzít. Ať už zákonodárci, nerozumějící tomu, že tohle právo je nad všechny zákony, či církev, považující náš život za boží dar. Když je dar ale poněkud danajský, co s tím? Tlačítko On/Off bychom hledali marně, proto je k odchodu potřeba jedna důležitá věc – odvaha. A tu najde jen ten, kdo opravdu nevidí jiné východisko.

Pokud se ale někdo rozhodne, že tohoto práva využije, měl by to udělat nesobecky. Ne tak, jak jsem mnohokrát zažila, že za sebou nechal nevyřízené věci a zdeptanou rodinu. Protože nejen k sebevraždě, ale i k životu je potřeba odvaha. Zejména ve stavění se k problémům. Pokud se někdo zabije, jen aby utekl před malichernými starostmi, aniž by předtím obstaral své nejdůležitější věci, je srab. A pokud se předtím ještě rozhádá s rodinou, přáteli atd. aby za jeho smrt cítili vinu, je to ještě navíc sobec. A to by být nemělo. Nezmiňuji skokany pod vlak, kteří svým činem naštvou ještě stovku lidí ve vlaku, zastaveném kvůli uklízení kolejí.

Trochu jsem se zamotala do toku svých myšlenek, jak je u mě obvyklé, takže: Na sebevraždu má každý právo a nikdo nemá právo mu v tom zabraňovat. ALE sebevrah by měl mít tolik úcty ke svému okolí, aby jim svou smrtí nezpůsobil mnoho problémů a větší psychickou újmu, než tu, kterou tak jako tak budou mít, protože ztratili blízkého člověka.

91 komentářů u „Suicidní snění aneb nejzákladnější právo

  1. Awww, holka, ty sa mi páčiš! Súhlasím s každým jedným slovom, ktoré tu píšeš. Ako viacnásobný neúspešný samovrah (áno, som priveľký idiot ešte aj na to, aby som sa efektívne zabila) som pochopila nie tie drísty, ktoré ľudia vedú, typu "si sebecká", "chceš iba upútať pozornosť", etc., etc., proste bullshity, ale to, že toto právo ti ľudia upierajú iba preto, že sa to tak nejak patrí, zachrániť "cenný" ľudský život. A potom sa naňho beztak všetci vyserú. Jedna exkamoška mi raz napísala: Na tomhle světě není místo pri lidi, jenž nechtějí žit. A to si teda myslím.

  2. Víš, ono je to těžký. Během posledních dvou let táta dvakrát přednesl, že se zabije a zmizel. Nedalo se mu dovolat, nic. A ty kecy, že nám to chce tím ulechčit, jsou v tomhle podání bohapustý kecy, protože bychom to od**aly se ségrou s plnou parádou.

  3. Naťukla jsi moje intimní téma – sebevražda. I když je součástí naší společnosti, je stále tabuizovaná nebo zlehčovaná. Já osobně jsem svým postojem k ní na pomezí osobní svobody a odpovědnosti za svůj život a své blízké. Už mnohokrát se mi v životě osvědčilo řčení "Chceš-li přežít největší bolest, vyčkej pět minut od okamžiku, kdy se zdá vše ztraceno". Někdy se však stane, že už se řemen nenahodí, protože se nenajde nikdo, kdo by se obětavě umazal od šmíru a člověk sám už nemá sílu. Je bezdětný, osamělý, starý a jeho život je uzavřenou smyčkou. Každý člověk je jinak odolný. Někdo vydrží, když na něm štípou kmeny a někdo se zhroutí pod sirkou. Virginie Woolfová napsala "Stále hledět životu do tváře, milovat jej, pamatovat si, jaký byl, a včas jej ukončit." Přeju sobě, Tobě a všem, abychom měli vždycky sílu řemen nahodit. I když mě občas optimistický kecy štvou, on ten život za to vážně stojí, ačkoliv někdy drhneme kolenama o štěrk. ;-)

  4. ak sa chce niekto zabiť, tak asi nie je niečo v poriadku predsa a to treba riešiť. ukázať človeku, že život je pekný, že sa ho oplatí žiť. a ako už hovoríš, že je to jeho právo, tak je už snáď na ňom kedy, ako sa zabije, či zanechá za sebou spúšť alebo nie..pravdepodobne má problémy sám so sebou a nie ešte aby riešil problémy s tým aby tým rodina čo najmenej trpela…život je to jediné skutočné právo, ktoré človek má a umenie ako ho žiť, na to musí prísť každý sám, ale samovražda predsa nie je odpoveď. ja hovorím, že sa vždy oplatí žiť, môžeš zažiť veľa zlého ale aj dobrého, čo ťa bude napĺňať a rozvíjať…ak niekto stratí tento zmysel, tak mu treba dať šťuchanec, aby prišiel na iné myšlienky a videl svet z tej krajšej stránky. bárs aj kúpiť mu psa, nech sa má o koho starať…áno, každý si žijeme svoj život a je na nás ako s ním naložíme, ale život je dar, ktorý vám bol daný a je práveže smutné ak mladí ľudia premýšľajú nad samovraždou…

  5. upřímně nevím, co si o tom myslet. samozřejmě, že pokud se někdo zabít chce, určité právo na to má… na druhou stranu, podle mě bychom jako povinnost měli brát i to, snažit se se s životem nějak bojovat a vytřískat z něj alespoň něco, než odejdeme. je tolik možností a způsobů, jak se se spoustou věcí vypořádat a pokud má člověk přátele, o který se dá opřít, myslím že je brzo házet flintu do žita 🙂

  6. Právo zabít se sice každý má, ale problém je ten, že se nikdo doopravdy zabít nechce a kdyby někdo vyřešil problémy, kvůli kterým se chce zabít, pak se nezabije. Sebevražda je posledním výkřikem o pomoc. – Studuju psychologii… Rozhodně není v pořádku sebevraždu někomu schválit a připadat si ještě osvíceně a pokrokově. Takový člověk potřebuje pomoc a ani sám si sebevraždu nepřeje, je to ale podle něj jen poslední východisko jeho situace. Druhý člověk by se měl zachovat tak, že by mu v tom měl za prvé zabránit a najít pro něj pomoc, pomoci mu.

  7. No, jako ano, je to každého věc, ale i tak si myslím, že by si lidé  neměli brát svůj život. Pokud máme v životě nějaké těžkosti, špatné období něco tak něco, zase to přejde. Ale možná jsem až moc optimista…

  8. Sebevražda je objektivně špatná, tudíž na konání něčeho špatného nemůže existovat právo. Člověk má svobodu, kterou může zneužít takhle špatně, ale právo na sebevraždu opravdu není. To ví i např. náš právní stát (ať přímo nebo nepřímo někoho navádět, podporovat a radit mu ke spáchání sebevraždy je trestný čin).

  9. Naprosto s tebou absolutně ve všem souhlasím. Pokud bych já psala článek o sebevraždách, použila bych velmi podobné myšlenky jako ty. Nejvíce mě iritují ty osoby, které se danému sebevrahovi snaží pomoct. Pokud onen člověk stojí např na mostě, na druhé straně zábradlí, a záchranáři se ho snaží přemlouvat, aby neskákal a sebevraždu mu rozmlouvají, mě dokáže pěkně vytočit. Jak píšeš, je přeci každého právo opustit dobrovolně tento svět. Mají ho nechat skočit, když si to daný člověk svobodně přeje a ne ho přemlouvat.

  10. [15]:  tohle je skoro rétorika minulého režimu, včetně toho poškození státu. Mimohodem, vážně si myslíš, že ublíýovat sobě je lepší, než kednou ublížit okolí?

  11. Samovražda sa podľa mňa tabuizuje najmä kvôli rozšíreniu kresťanstva, ktoré ju zakazuje – ale pravdou je, že náš život je náš a ak to niekoho nebaví, feel free to put a bullet in your head. Len…by sa mal ešte predtým nad tým poriadne zamyslieť – možno bude niekomu chýbať.

  12. [12]: Tak to by byl nějakej divnej člověk, kterej by se chtěl zabít jen tak bezdůvodně ne? A nikdo se nerodí s tím, že tady nechce být.

  13. Ohlášená sebevražda?! No nevím, v průběhu let se mně zabil spolužák, kamarád a 2 kolegové. Ani o jednom to nikdo z jejich okolí netušil, nikdo to nečekal. Prostě to udělali.

  14. Právo na to má, to iste, ale čo čaká po smrti? Červený koberec a zlatý zámok? Podla mňa sú veci, pre ktoré sa oplatí žiť, ak sa mi nechce žiť tu, môžem odcestovať preč a začať žiť úplne inak. Síce si nevyberiem, či chcem žiť, ale môžem si vybrať ako chcem žiť. A myslieť aj na tých, čo zostanú. Samovražda môže byť cesta, ale určite by som si ju nevybrala a keby som vedela o niekom blízkom, ktorý chce spáchať samovraždu, určite by som ho odhovárala. Ale je to, samozrejme, na každom z nás.

  15. Přesně… když tu někdo bejt nechce, tak ať si to jde hodit. Jenže by si takový člověk neměl žádat publikum. Prostě by to měl udělat na tajňačku a né se ještě svým "zákeřným" plánem chlubit:)

  16. [18]: Prosím, líp čti, zdá se, že nerozumíš mému komentáři. O poškození nějaké státu nepíšu ani slovo, píšu o společnosti jako celku. A ta otázka je zcela manipulativní.

  17. Každý si vybírá svoje rodiče a v jakém prostředí se chce narodit.  Na rodiče se nelze zlobit,protože dělají to nejlepší, čeho jsou v dané chvíli schopni( ostatně jako každý).   Každá smrt je sebevražda – vlastní rozhodnutí. Každý okamžik rozhoduješ, co zažiješ příští okamžik.  A přece se většina rozhodne proto horší. Proč.?

  18. [31]: Ty mluvíš jako člověk, který přede všemi falšuje své nadšení z ošklivého dárku. To ale dělá většina z nás. Nemůžeš ale tuto jednoduchou konvenci aplikovat na drsné téma svobody s lidským životem. Sebevrah o život nestojí, neprosil o to a nikomu nic nedluží, protože nikde s ničím nesouhlasil a nic nepodepsal. Jde totiž o víc, než jen o hezkou náladu pod Vánočním stromečkem.

  19. Celkem se článkem souhlasím. Přítelova matka se před roky neúspěšně pokusila o sebevraždu, ale spíše šlo o volání po pozornosti. Před 2 dny to zkusila znovu. Je velmi nemocná, nemůže moc chodit, má velmi křehké kosti, cukrovku a další nemoci a ztratila i většinu přátel. Přítel s ní takto měl už od dětství trable, někdy se i opíjela a vyváděla, musel volat policii… Na jednu stranu ji chápu, že má šíleně těžký život a už prostě žít nechce, ale to, jak se chová ke svému synovi, nepochopím. Je vidět, že ho má ráda, ale je to prostě od ní hnusné – pohádala se s ním, křičela, že nechce žít a nikdo se o ni nezajímá a nikomu chybět nebude (což samozřejmě není pravda, všichni ji o tom do nekonečna přesvědčují) a potom v noci odjela na svém vozíčku pryč a nebrala telefon. Volala se policie a přítel po ní pátral i s kamarádem, všichni jsme byli polomrtví strachy. Nakonec ji po několika hodinách našli kolem třetí ráno v příkopě, předávkovanou prášky. Ještě se to do nemocnice stihlo. Nicméně v nemocnici, jakmile se ''vzpamatovala'' začala dělat scény a nepříčetně útočit na pracovníky a hulákat, že se stejně zabije… :(( Soucítím s ní, ale trhá mi srdce skutečnost, jak těžké to s ní přítel má a vadí mi, co vše musí zvládat…

    1. Tohle je asi ten případ, kdy se dotyčné moc pomoci nedá. Zažila jsem to v rodině taky. Trošku i s citovým vydíráním. Když ale dotyčné nejde pomoci, protože její představa o pomoci je nereálná, co s tím? Co na tohle řekne psycholog? Dotyčná z mé rodiny psyhologa i psychiatra navštěvovala, a nepomohlo to.

  20. Všechny lidi, které potkám, přesvědčuju, aby si vzali život, že je nás zbytečně mnoho. Někteří uposlechnou, jiní ne. Půl na půl. Takže šiřte dál poselství sebevraždy, ať je náš čím dál míň, lidi, ať se nemusíme zničit válkami o zdroje. 🙁

  21. Souhlasím, tímhle způsobem odejít mi přijde v pořádku.. Podobně jako se staří lidé samy vydali do pustin a prostě v pokoji odešli, když nadešel jejich čas.. Když člověk ví, že udělal všechno, co chtěl, proč čekat..

  22. S tímto článkem nesouhlasím. Život je dar a zda ho budeme vnímat jako danajský, nebo ne. Ať už věříte v Boha nebo ne, život jsme dostali jako dar – nepatří nám, a nemáme tedy právo ho ukončit.

  23. Opravdu souhlasím. Ale zároveň si myslím, že sebevraždu spáchá pouze "posera", který se bojí bojovat. Někdy ten boj stojí za to, ale to už se nikdy pak nikdo nedozví, že. S myšlenkou, že na ukončení svého života má člověk právo, ale souhlasím, a také rozhodně s tím, že by si člověk měl všechno vyřídit, než se do takové věci pustí. Jsme tu (možná?) proti své vlastní vůli, tak si můžeme vybrat zbytek a konec. Ale je potřeba tím způsobit co nejmenší trable svému okolí. Pěkný článek.

  24. Zaujaly mě reakce na můj komentář. Ale svůj názor nezměním. Měla by ses snažit svému kamarádovi pomoct, a ne jen čekat až se zabije. Sebevražda je tu totiž pro slabochy, co se nesrovnají se svým životem. Uvědomuje si třeba, jak ublíží své rodině a lidem kteří ho mají rádi? A ty se k tomu stavíš jak? Je ti jedno, že už tu jednoho dne prostě nebude? Vážně mě dnešní svět překvapuje…

  25. [42]: Ten kamarád to tu čte, možná se ti k tomu vyjádří. Každopádně ibkdybych se obto snažila, netuším, jak bych mohla pomoci člověku kterého 1) skoro neznám a který 2) o pomoc moc nestojí a 3) nedokázali mu pomoci ani lékaři ani léčebna. Rozhodně nesouhlasím ale s tím, že sebevražda je věc slabochů. Znám dost lidí, kteří svůj život ukončili a poslední, co bych si nich mohla myslet, že jsou slaboši. Slaboši jsou lidé, kteří se pro vlastní prospěch snaží udržet tu člověka, který nechce. Slaboch jsem já, která až nenávidím život, mám hrůzu že smrti.

  26. Sebevražda je zlá. Stejně tak jako člověk namá právo zabít jiného člověka, tak nesmí zabít sám sebe.

  27. Nejvíce smutné je, že se ani nesnažíš mu pomoct, když vidíš, jak na tom je. Možná by pak změnil názor a ještě by to se životem zkusil. Stejně se podle mě narodí znovu a opět bude řešit ten samý problém dokola, než ho opravdu nevyřeší. V tom lepším případě, samozřejmě.

  28. Všetko to vyplýva z neznalosti toho, že pozemskou smrťou sa to nekončí, ale pokračuje ďalej, o 1000 krát horšie, kde bolesť neprestáva, pokiaľ sa niečo nepochopí, neoľutuje zo záväzkom, že už nikdy viac…

  29. [5]: A to je ten problém. Hrozně se mi "líbí" ty kecy o tom, že je třeba člověku ukázat, že život je pěkný. A jak to uděláš? Seženeš mu novou rodinu, když ho ke konci dohání jeho vlastní šílená? Najdeš mu přítele/přítelkyni, kteří s ním budou mít tolik trpělivosti a náhlé lásky, že ho provedou nejhorším? Vyvineš lék? Dáš mu pár set tisíc, aby se mohl vyhrabat se svrabu s bydlením/prací nebo mu tu práci rovnou dáš? A co když má opravdové deprese a nemá sílu pracovat a komunikovat s lidmi? Řekneš kouzlo a ony se mraky roztáhnou? Nebo myslíš, že ho stačí vzít do zoo a na nákupy a hle, krize je pryč? Nebo se na něj budeš usmívat a cpát mu, že život je hezký, a jenom to tím vlastně zhoršovat? Pokud nejsi jeho partner, rodina nebo nejbližší přítel, tak mu ukážeš leda kulový, protože je-li někdo v takových problémech, že to chce ukončit, tyhle kecy ho v nejmenším nezajímají a pokud s ním aktivně na tom problému nezačneš pracovat, tak mu neukážeš nic. On totiž dotyčný už většinou nechce nic překonávat a řešit. On není blbej, on ví, že v životě může být fajn a kdyby byly věci jinak, tak by i pro něj byl hezký, jenže nejsou a on se s tím hodlá přestat mrnit, takže buď ho aktivně dokopeš nebo si ty kecy můžeš nechat. Mají stejnej účinek, jako reagovat na to, že někoho vykopli ze školy, že bude v pohodě. Možná bude, ale k čemu mu to teď je, po týhle větě ho zpátky nevezmou. Naopak ukazovat, že "život je pěkný" mi přijde kontraproduktivní. Vždycky jsem tehdy v jednom velice těžkém období akorát propadala hlouběji, když jsem viděla štěstí jiných, když svítilo sluníčko a když se všichni radovali. A to jsem to ještě překonat mohla, mít k tomu opravdové deprese, nevyléčitelnou nemoc nebo skončit na ulici, tak to fakt nedám a tím spíš to zabalím, když do mě tohle bude někdo hučet. Vždyť tím vlastně říkáš: "však život je v pohodě, podívej se jak ostatní nejsou takový lůzři a nebrečej tady, tak se vzchop!", jenže… to není cesta.

  30. [30]: Je to jednoduché. Možná neni vhodný slovo v tomhle kontextu používat výraz "právo". Jde o to, že si člověk vždycky může dělat, co chce. To neni o právu, to je prostě o tom, že má absolutně svobodnou vůli. Mimochodem, napsat, že je sebevražda objektivně špatná je pitomost. Tady už to slovíčko využít můžu…kdo ti dal právo říkat, že je sebevražda objektivně špatná? Jsi snad sebevraždou ty sám? Nebo s ní máš zkušenosti tak důvěrné, že si můžeš dovolit takhle hodnotit? Špatná, dobrá…božemuj, co je to za zjednodušenou rétoriku…

  31. [54]: Netuším přesně čemu, jelikož o to se s námi autorka článku nepodělila, takže to zřejmě ví jen ona. Víš, člověk kolikrát může pomoct i malicherností. Je to rozhodně lepší, než se na něj vykašlat a čekat až se zabije. Pokud člověk druhým oznamuje že se chce zabít, prosí o pomoc. Kdyby ne, dávno by to udělal.

  32. Ahoj. No, souvisím s tebou 50/50. Souhlasím s tebou v tom, že ti, kdo se zabijí, aby utekli před svými "problémy," jsou srabi. Jenže stejně tak úplně nesouhlasím, aby se někdo zabíjel… Zajímalo by mě – Měla jsi takový názor ještě předtím, než ti ten tvůj kamarád řekl, co chce udělat? Nebo si k takovému názoru došla až pak? Děkuji za odpověď, K.

  33. [51]:I když se člověk cítí jako bezvýznamná troska, to nic nemění na hodnotě jeho života. Hodnota každého života každého člověka je stejná, bez ohledu na to, že má někdo pocit že jeho život cenu nemá.

  34. Sebevraždu chápu spíš u nemocných lidí, takže dejme tomu eutanazii. Nevím, jaké důvody k tomu má tvůj kamarád, ale možná by ten odchod nemusel brát tak definitivně, možná by stačilo se odstěhovat pryč, třeba na jinej kontinent a začít znova. Svět je velký, plný příležitostí a možností, včetně té sebevraždy…nikomu bych ale tohle právo neubírala (ano, je to právo).

  35. [58]: To se mi moc nezdá pravdě podobné. Že by měly všecky životy stejnou hodnotu. Asi záleží, pod jakou čočkou se díváš. Jsou tu přece prokazatelně lidi, kteří přispěli k progresu lidské rasy co do kvality žití! Třeba tvůj doktor gynekolog, vrcholoví sportovci bavící stadiony nebo co já vím, faraon (naučil nás balzamovat). Jiní, zlosyni a diktátoři, nás naučili akorát pohrdat ostatními a znevažovat superiorní ženské pohlaví. 🙂

  36. sebevražda možná chce velkou odvahu ale stále je to srabáctví- člověk se necítí dobře a radši to vzdá a skončí to a nechá tu spoustu truchlících- přitom je daleko těžší a větší odvaha to nevzdat a s nezdarem se poprat… já víc obdivuju lidi, kteří překonali nějaké trable než ty co to vzdali jen protože se zrovna nedařilo… práce zabít se sice mají… ale znevažují tím ten dar života, který je tak vzácný že je hřích se ho tak malicherně vzdát

  37. [57]: Měla jsem takový názor pořád, zejména tehdy, když se mě lidi snažili naprostými zhovadilostmi odrazovat od vlastní sebevraždy. Proto se směju všem, kteří si myslí, že by dokázali člověku, který to vzdal najít smysl života

  38. [58]: A v čem spočívá ta tvoje metafyzická hodnota? Jak se projevuje? Nemůžeš praštit do stolu a usmyslet si nějakou auru, kterou jakože máme všichni. Hodnota života smrtelně nemocného mongolskýho dítěte je menší než hodnota života Billa Gatese. Alespoň pro mne, neboť já bych si za parťáka do skupinové práce na protokol z fyziky vybral raději Billa než umírající novorozeně.

  39. Hm, říkala jsem si, jestli se bude řešit otázka útěku před problémy a jestli i tak to shledáš jako naprosto … v pořádku? Jsem ráda, že na tohle máme stejný názor, že když už se člověk rozhodne odejít, tak s urovnanými věcmi. Nechat rodinu v dluhu je opravdu pěkná sviňárna. Ale nemyslím si, že zanechat za sebou zaopatřenou rodinu je o moc lepší … budou truchlit. A ať už je nebožtík zanechá v sebelepší finančí situaci, přijde mi sobecké někoho nechat se trápit, nechat brečet, smutnit, truchlit … Už jen proto bych se nikdy nezabila.

  40. Žít v neúnosných podmínkám, vystaven trvalé bídě, je mnohem horší druh umírání, než na jaký jsou lidi stavění. Proto není divu, že většina si radši hodí mašli. :D

  41. Já si myslím, že pravda je někde na půli cesty. Sebevrahy bych vůbec neházela do jednoho pytle, naopak bych to radši rozdělila na dva různé případy – protože podle mě existuje jistá hranice, za kterou už je to v pořádku a blízcí by se neměli snažit. Podle mě by se neměl jen tak zabít mladý zdravý člověk, který má celý život před sebou. Neměl by se zabít ani postarší ale zdravý člověk, i kdyby měl dluhů, kolik chce. Když má člověk jakékoli problémy ale je zdravý, mělo by se mu pomoci. Protože takoví lidé opravdu jenom volají o pomoc, zdá se jim to jako jediné východisko.

  42. Ano, člověk má právo se svobodně rozhodovat a naložit se svým životem, jak se mu zlíbí. Sama jsem si prošla obdobím, kdy jsem se pokoušela o sebevraždu a jsem moc ráda, že už je to za mnou. Problém je v tom, že pokud se chce někdo zabít, nemůže být psychicky zdravý. Přirozenost člověka je touha po životě a udržet se na živu za každou cenu. Proto si myslím, že každý, kdo má takové myšlenky, by se měl léčit ( a nemyslím to vůbec nijak urážlivě, já sama jsem si prošla léčbou). Vždy je nějaká naděje, nikdy by to člověk neměl vzdát. Proto i já bych se snažila takovému člověku pomoct, i když by o to nejevil zájem. Sama jsem si tím prošla a tak vím, jaké to je.

  43. Tak s tím rozhodně nesouhlasím. Nikdo nemá právo zavraždit kohokoli jiného a ani sebe. Sebevražda nejenže je velmi sobecká, ale naprosto zvrácená. Nejenže sebevrah vůbec nebere ohled na okolí, jak na to budou ostatní lidé reagovat a jisté je, že velmi zle, budou z toho určitě jeho blízcí velmi smutní. Ale také se člověk vědomě zbavuje velkého daru, který mu byl od Stvořitele dán a to je dar života zde na zemi. Ať člověk učiní cokoli zlého, ať se člověk jakkoli proviní, tak ze všeho se může před Bohem kát, i z vraždy (dokonce i z více vražd). Ale z dokonané sebevraždy už ne. A navíc dokonaná sebevražda člověku znemožňuje se kát neboli činit pokání z čehokoli, co ten člověk spáchal.

  44. Povedené zamyšlení. myslím si ale, že je potřeba nezapomínat, že je rozdíl mezi dobrovolným rozhodnutím odejít ze života a touhou zemřít v následku psychické nemoci. Pak se nabízí otázka, do jaké míry je potřeba člověka léčit například z deprese, a když naopak jeho rozhodnutí zemřít plně respektovat jako rozhodnutí zdravého člověka.

  45. Já bych si netroufala soudit, které problémy jsou malicherné. Každý je natolik komplexní, aby měl celý vnitřní svět, krom toho, co vidíš navenek, takže se občas stane, že to, co jeden vnímá jako černý puntík, je pro daného člověka ve skutečnosti černá díra. Život bezpochyby dar je, ale přesně, jak říkáš – nikdo se tě nikdy nezeptá, jestli sis přála se s tím vším potýkat.

  46. [74]: Ano, lumíci jsou ti hlodavci (snad), kteří se rozbíhají proti útesům a nikdo neví proč. Myslím, že se jedná o nějaký přesun, která si ta jednoduchá zvířátka ani neuvědomují. Třeba se snaží putovat někam a ejhle, on je tam sráz. Tohle bych nenazývala sebevraždou.

  47. Ahoj. Na samovraždu máme, zdá sa, veľmi podobný názor. Viď môj článok v linku. Osobne si tiež myslím, že keď je človek naozaj rozhodnutý, tak sa zabije. A na čo by tu bol, keď ho život nebaví? Na čo je to dobré? Aby viac trpel a zaslúžil si "nebo" a "raj" ako nejaký martýr? Je to každého osobná vec. A kecy o tom, že samovrahovia sú obyčjaní zbabelci, ma vedia dosť naštvať. Aj ja som uvažovala nad samovraždou, pretože som sa ocitla "na kolenách", a najhoršie na tom bolo to, že som mala pocit, že som na to SAMA. Žiadna rodina, ktorej vplyv by bol v takých situáciách určite nezanedbateľný, žiadni kamaráti. Všetci sa na mňa vybodli. Ironicky, najviac mi pomohli cudzí ľudia, ktorých som vlastne nikdy v živote nevidela. Asi to znie smiešne, ale boli to ľudia z Detskej linky dôvery, ktorí mi pomohli. Ale tieto myšlienky som vlastne nikdy nedokázala úplne "zahnať". Je to ako otvorenie plechovky, ktorú síce dokážete znova prikryť, ale už ju nikdy nezavriete úplne tak, ako bola pôvodne.

  48. Když nám rodiče dali život, nemáme právo ho ukončit. Takže když někoho zabije jeho matka nebo otec, je to jako v pořádku…?

  49. Pokud někdo dopředu řekne, že má v plánu se zabít, dost často to doopravdy nechce udělat, jen volá o pomoc. Potom má smysl si s tím člověkem promluvit.

  50. Taky jsem párkrát měla tyhle myšlenky, a když došlo na to, že bych měla ukončit svoji existenci, vždy mi blesklo hlavou to, že spíš než někomu ulevím, ublížím tím spoustě lidí na kterých mi záleží. A nemyslím si, že je to o odvaze jako takové, protože jak píšeš, ta je nutná jak k odhodlání žít, tak i ke kroku ukončit život vlastní rukou.

  51. Myslím, že se dost pleteš. Život si zaslouží každý, ale je to dar. Pokud si sama život dát nedokážu, neměla bych se o něj pak připravit. Hodně to sklouzává k tomu, abych ještě rozhodovala nad životy ostatních. Rozhodně s tebou nesouhlasím. Sama si život dát neumím a proto si ho nesmím ani brát.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *